Kapitán Jack a George Croghan - Nahkohe

Mezi osadnické legendy ranné historie údolí Aughwicku patřil Kapitán Jack. S třemi společníky si postavil srub u jednoho pěkného pramene a zdá se, že se zabýval jenom lovem a rybolovem. Jak už to u legend bývá, byla jeho postava obestřena tajemstvím, které nikdo nikdy neodhalil, dokonce ani jeho společníci neznali jeho příběh a jeho pravé jméno. Byl to muž herkulovských rozměrů s mimořádně snědou pletí, proto ho pokládali za míšence. Plukovník Armstrong ho v dopise guvernérovi označil za „polovičního indiána.“ Byl to však běloch s průměrnou inteligencí a neznámou minulostí. Když byl roku 1752 na rybářské výpravě a pozdě večer se vrátil domů, našel svou chatu v popelu a ženu s dvěma dětmi zavražděnou. Od té chvíle zahořkl. Opustil lidské společenství a sám se toulal po lesích. Přespával v jeskyních, dutých kmenech, zkrátka všude, kde se dalo. Mezi osadníky se znovu objevil až na podzim 1753, jinak se úzkostlivě vyhýbal jakémukoli styku se sousedy. Jak už to u těchto typu lidí bývá, zasvětil zbytek života mstě a zabíjení indiánů, a tak nejeden indián padl za oběť jeho pušce a sekeře. Osadníci z Aughwicku, stejně jako ti v Path Valley nejednou našli v divočině tělo mrtvého indiána bez skalpu.

Jednou Kapitán Jack číhal na indiány ukryt v záloze na aughwické stezce. Zjevil se tam pomalovaný válečník s rudým peřím ve vlasech a ozdoben různými cetkami. Kapitán Jack vystřelil a zásah indiána vymrštil do vzduchu a bez jediného hlesu dopadl na záda. Bojovník ovšem nebyl sám. Jeho tři přátelé se zdrželi u vody, a když zaslechli výstřel, domnívali se, že jejich společník zastřelil nějaké zvíře a pochvalně vykřikli. Kapitán Jack znovu nabil, a jakmile se zbyli indiáni přiblížili, vystřelil a zabil dalšího. Válečníci se vrhli do houští a jeden z nich na Jacka vystřelil, avšak minul. Zálesák se pustil do boje muže proti muži. Třetího indiána usmrtil úderem pažby do hlavy. poslední válečník byl slušný pořez a dlouhý boj na nože ustal úplným vyčerpáním a velkou ztrátou krve obou rivalů. Indián odklopýtal do lesa, a jak to s ním dopadlo se neví. „Černý lovec,“ jak Jacka přezdívali indiáni si i přes únavu neodpustil skalpovat své oběti a trofeje pověsil na větve nad stezkou. Pak odešel do nejbližší osady, kde mu rány ošetřili. Jednalo se cirka o deset bodnutí a řezů. Osadníci, de facto squatteři, se o smrt indiánů příliš nestarali, poněvadž pokládali jenom za správné, že bude kraj od nich „očištěn,“ a tak Kapitána Jacka podporovali. Proto se také smrt indiánů a podobné případy soubojů údajně koloniálním úřadům oficiálně nehlásily.

Další příběh se odehrál u domácnosti Ira jménem Moore. Rodinu jedné noci probudil výstřel, tak lidé vyběhli ven zjistit, o co jde. Na dvorku pak našli ležet mrtvého indiána. Potom se ze tmy ozval hrubý hlas: „Zachránil jsem vám život!“ Moorovi byli přesvědčeni, že to byl Kapitán Jack.

Jack měl samozřejmě „bystré orlí oko, neomylnou mušku, odvážnou neohroženost a ohromnou houževnatost, se kterou zdolával letní žár stejně jako zimní mráz.“ Toulal se krajem coby mrzutá medvědice, které bez skrupulí zabíjí indiány." Pokud jsou tyto zkazky pravdivé, indiáni se jej snažili za každou cenu dostat. Vymýšleli na něj kdejakou lest a pastičku, nadarmo však. On s bojoval na jejich vlastním území, jejich vlastní taktikou, jejich divokostí, ovšem s evropskou vychytralostí, díky čemuž se stal postrachem indiánů a idolem osadníků. Ti časem založili četu rangerů a kapitánu Jackovi nabídli velení, které přijal. Oddíl se oblékal stejně jako indiáni. Nosili lovecké košile, kožené legíny a mokasíny a říkali si „Lovci Kapitána Jacka.“ Jednalo se o vládou neschválenou miliční jednotku. V té době bylo nelegální obsazovat lovecké revíry indiánů, a tím spíše indiány zabíjet, proto není pravděpodobné, že by rangeři někdy kvakerským úřadům Pennsylvanie hlásili výsledky své činnosti.

Díky svým „hrdinským činům“ získal kapitán Jack řadu přezdívek, jako „Černá puška“, „Černý lovec“, „Divoký lovec z Juniaty“ atd. Při jedné příležitosti se svým oddílem pronásledoval skupinu údajně loupeživých indiánů až ke Conococheague. Tentokrát se o tom doslechl i guvernér Hamilton ve Philadelphii a nijak to neřešil.

Počátkem června 1755 nabídl Kapitán Jack své služby generálu Braddockovi a jeho tažení proti francouzské pevnosti Fort Duquesne. George Croghan se ho snažil protěžoval: „Jeho oddíl je dobře vyzbrojen. Muži nehledí ani na horko ani na zimu. Nepotřebují přístřeší a nežádají žádný plat.“ Braddock ovšem nabídku odmítl s vysvětlením, že „nabízené služby jsou spojeny s určitými podmínkami s nimiž nemohu souhlasit.“ O jaké podmínky se jednalo, již není známo. Předpokládá se však, že disciplinovaný generál Braddock nehodlal zaměstnat „gang svéhlavých indiánobijců.“ Braddock sice přijal služby George Croghana a jeho indiánů, ale získat vavříny za vítězství nad Francouzi chtěl klasickým způsobem otevřeného evropského boje. Toho se žel však díky své falešné představě nedožil. Pennsylvanský úředník Hazzard na adresu kapitána Jacka uvedl: „Bylo to pro Braddocka velkým neštěstím, že si nechtěl zajistit pomoc takového válečníka.“ Svým způsobem to byla pravda, jelikož Jackovi rangeři by nedopustili, aby na ně nepřítel střílel ze zálohy, aniž by se sám kryl. Naproti tomu armáda pochodovala přes kopec s duněním bubnů a vlajícími prapory s velkou okázalosti a pýchou, jako by se už těšila z vavřínů dosud nezískaného vítězství.

Jak Kapitán Jack skončil, není známo. Podle jedné verze zemřel jako stařec a poustevník v roce 1772.  Říká se, že jeho kosti spočívají u pramene na úpatí hory nesoucí jeho jméno. První osadníci věřili, že kapitánův duch každou půlnoc sestupuje z hory a u svého oblíbeného pramene hasí žízeň. Tehdy bychom s klidem získali místopřísežná prohlášení, že se Černý lovec často v noci prochází po svém pozemku.

I George Croghan se několik let působil v údolí Aughwicku. Tento rodilý Ir přišel do kolonie pravděpodobně roku 1742 a začal se brzy živit coby obchodník s indiány. Nejprve působil v Harris Station na Susquehanně a odtud přešel do Cumberland County. Podnikal výpravy do Path Valley a Aughwicku, a nakonec se po staré Bedfordově stezce dostal až k řece Ohio. Dlouhodobý pobyt mezi indiány mu umožnil studovat nejen jejich zvyky, ale rovněž jazyky Delawarů a Šavanů. Krom obchodu poskytoval i důležité informace pozemkovým spekulantům a vládě.

K jeho prvnímu úřednímu dopisu adresovanému Richardu Petersovi (26. května 1747) byl přiložen i dopis od Šesti národů, wampum a francouzský skalp ukořistěný kdesi na Erijském jezeře.

Guvernér Hamilton píšící guvernéru Hardymu (5. července 1756) se o Croghanovi vyjadřuje: „U Braddocka bylo mnoho indiánských obchodníků a mimo jiné i Croghan. Působil coby kapitán indiánů na základě pověření generála Braddocka. Nikdy jsem neslyšel o žádných námitkách proti jeho chování v této pozici. Po mnoho let ve velkém obchodoval na Ohiu a měl mezi indiány značný vliv. Ovládá jazyk několika národů a je k nim velmi štědrý, co se týče darů. Díky tomu a ztrátám ve válce s Francouzi, jenž mu ukořistili velké množství zboží nakonec zkrachoval. Od té doby žil na místě zvaném Aughwick s několika indiány. Provincie mu čas od času pošle nějakou peněžní kompenzaci, ale ne takovou, která by ho uspokojila. Na můj rozkaz se s těmito indiány připojil ke generálu Braddockovi, jak sem se již zmínil. Po té nešťastné bitvě se vrátil do Aughwicku, než byl přijat do zákonodárného shromáždění, díky čemuž měl i deset let poslaneckou imunitu. Jeho zvolení do funkce však mělo zištný důvod. Dobře se vyzná v západním pohraničí a má velký vliv na indiány. Když jsem byl naposledy v Yorku, byla mu udělena hodnost kapitána milice a úkol shromáždit muže na obranu hranice. To učinil sice velmi pohotově, ale ne tak úsporně, jak si to přáli finanční komisaři. Velel tři měsíce jedné rotě posádkou v pevnosti Shirley. Na můj příkaz měl shromažďovat informace ohledně indiánů, ale nikdy mi neudal nic důležitého. Snad i proto, že se dostal do sporu s finančními komisaři. Cítil se být zneužit. Asi před měsícem si mi stěžoval, že ještě nedostal žold za Braddockovo tažení. Chtěl po mně doporučení pro generála Shirleye, které jsem mu dal, načež se vypravil do Albany. V současnosti by měl být u sira Williama Johnstona v zemi Onondagů.“
Croghan se nakonec v Aughwicku usadil natrvalo a v roce 1754 tam postavil pevnost a byl jakýmsi agentem mezi indiány. V prosinci téhož roku napsal tajemníkovi Petersovi dopis, v němž bylo uvedeno: „Jsem povinen jménem Vaší ctihodnosti inzerovat, že obyvatelé hrabství Cumberland nebudou vyměňovat ani prodávat indiánům nebo komukoli jinému alkohol. Nicméně tu a tam v rámci dobrých obchodních vztahů jsem povinen jim nějaký ten galon pro pohoštění poskytnout. Nutno podotknout, že bez jakýchkoli nákladů pro vládu a bez špatných následků pro indiány. Tak to dělám každý měsíc. Doufám, že Vaše Ctihodnost tento postup schválí, protože takto zabráním špatným následkům, které by jinak indiány postihly, kdyby měli alkohol k dispozici neustále.“

Nicméně navzdory tomu došlo k neštěstí. Bezprostředně poté, co Conrad Weiser a Croghan uspořádali v Aughwicku konferenci, o níž se předpokládalo, že skončila uspokojivě pro všechny zúčastněné strany a rozdaly se štědré dary, stal se zločin. Irokéz jménem Israel spáchal po odchodu z konference brutální vraždu v údolí Tuscarora. Croghan úřady informuje: „Vražda byla spáchána v noci sedmnáctého září 1754. Od té doby, co odjel pan Weiser, zabil jeden indián z Šesti národů, jménem Israel jistého obchodníka Josepha Campla v domě jistého Anthonyho Thompsona na konci údolí Tuscarora poblíž Parnall's Knob. Jakmile jsem se to dozvěděl, vydal jsem se k Thompsonovi s několika indiánskými náčelníky. Nicméně indián před naším příchodem utekl. Shromáždil jsem tudíž svědky oné vraždy a předal je panu Maxwellovi, aby je poslal Vaší ctihodnosti. Doufám, že Vaše ctihodnost obdržela i výpovědi náčelníků.

Od odjezdu pana Weisera z Ohia, jsem slyšel mnoho zpráv ohledně francouzských posil kanadských pevnosti. Jedna se o muže i zásoby. Včera mi jeden indiánský zvěd tyto zprávy ohledně kanadské pevnosti potvrdil. V době, kdy v pevnosti pobýval, tam přišlo asi šedesát francouzských indiánů a očekávají dalších dvě stě. Říká se, že je Francouzi chtějí poslat několik skupin indiánů společně s milicí obtěžovat naše pohraniční osady. Indián rovněž říká, že se Francouzi pokusí zabít polovičního krále Scarrayoodaye, kapitána Montoura a mně. Myslím, že se tomuto indiánovi se dá věřit, pokud lze vůbec věřit tomu, co říká indián. Důrazně na mě naléhá, abych opustil pohraničí. Jelikož francouzský plán vyslat několik záškodnických skupin na naše okrajové osídlení je typický, pokládám tuto informaci za pravdivou.

Od plukovníka Innese jsem se dozvěděl, že v táboře u Wills's Creeku byli nějací francouzští indiáni, kteří v noci stříleli na hlídku. Pokud Francouzi svůj plán uskuteční, obávám se o pohraničí okresu Cumberland. Hranice Virginie a Marylandu jsou chráněny anglickým vojskem, takže většina obyvatel je v bezpečí.

Chtěl jsem Vaší Ctihodnosti napsat v této věci již dříve, ale čekal jsem jen na návrat indiánského zvěda. Zdejší indiáni jsou poněkud nervózní, jelikož dlouho nedostali zprávu od guvernéra Virginie ani od Vaší ctihodnosti. Nevidí ani, že by Angličané dělali nějaké přípravy na obranu, což jim dělá velké starosti. Domnívám se, že indiáni budou brzy odcházet na území Šesti národů a zbytek se dle mého odhadu přidá k Francouzům. Pokud k tomu dojde, budou všechny pohraniční osady vydány na milost a nemilost krutému nepříteli.

Prosím Vaši Ctihodnost za prominutí, že se zmiňuji o důsledcích, za které může pomalé jednání anglické vlády, neboť jsem přesvědčen, že Vaše Ctihodnost by učinila vše, co by bylo v Jejích silách pro bezpečnost zmíněných oblastí. Ujišťuji Vaši Ctihodnost, že nebude v mých silách udržet indiány déle pohromadě. Váš nejpokornější a nejposlušnější služebník Croghan.“

Irokéz Izrael byl zatčen, převezen do Filadelfie a souzen. Vzhledem k tomu, že Angličané potřebovali podporu Irokézů, nechtěli vztahy s nimi komplikovat a Israele propuštěn a celá záležitost se urovnala, jak nejlépe to za daných okolností šlo.

Počet indiánů pod Croghanovým velením byl během Braddockově tažení asi třicet, ale jakou roli v hodinu bitvy sehráli není známo. Vhledem k tomu, že dostal od vlády imunitu za dluhy a byl povýšen na kapitána, jistě byl anglické armádě hodně užitečný. Nařčení, že byl špionem se zakládalo na jeho římskokatolickém vyznání rodilého Ira. Jeho loajalitu poprvé zpochybnil guvernér Sharpe v prosinci 1753, když guvernéru Hamiltonovi napsal o tom, že Francouzi vědí o každém kroku podniknutém pro obranu kolonií a ptal se na Croghanovu pověst. Guvernér Hamilton odpověděl: „…ačkoli několik informací na jeho osobu nese značnou dávku podezření, bude nutné jej bedlivě sledovat. Přesto doufám, že se neukážou jako podstatné a nepodlomí důvěru, která mu byla prokázaná. V současné době nemám nikoho jiného, koho bych se mohl zeptat na pravdivost údajů uvedených ve Vašem dopise, než pana Peterse, který mne ovšem ujišťuje, že pan Croghan nebyl nikdy považován za římského katolíka. Nevěří, že jím je, i když nezná jeho dublinské vzdělání a jeho náboženské vyznání.“

Nicméně, stejně jako spousta dalších Irů, se stal pravým a kovaným americkým průkopníkem i přes své katolické vyznání. V září 1756 byl sirem Williamem Johnstonem jmenován zástupcem pro indiánské záležitosti, což guvernér Denny zpochybnil: „Rada, která zná poměry pana Croghana, byla tímto jmenováním nemile překvapena a chtěla vidět jeho pověřovací listiny.“ Ty bez problému předložil a věnoval se indiánským záležitostem. Poté, co Francouzi v roce 1758 vyklidili Fort Duquesne, pobýval Croghan nějakou dobu ve Fort Pittu. Pak byl na Ohiu zajat Francouzi a odvezen do Detroitu. Odtud se vrátil do New Yorku, kde v roce 1782 zemřel.

Šestého října 1754 zemřel v Paxtonu náčelník Aughwicku, zvaný Tanacharison neboli Poloviční král. John Harris ve zprávě guvernérovi uvedl: „Všichni jsme byli pozůstalí. Někteří indiáni obviňují z jeho smrti Francouze, tím že najali čaroděje, který ho očaroval. Naši indiáni jsou o tom přesvědčeni a chtějí okamžitou pomstu.“ Smrt Polovičního krále musela být pro indiány velkou ztrátou. Z jednoho z Croghanovych dopisů vyplývá, že musel „jejich slzy utřít dary v hodnotě třiceti liber a čtrnácti šilinků.“

Polovičního krále vystřídal náčelník Scarroyady. Byl to statečný a mocný vůdce s velkým vlivem. Guvernér Morris následně vyhlásil: „Všichni indiáni v tomto kraji jsou v bezpečí. Bratři! Pro zničení našich nepřátel navrhuji udělit následující odměny za každého indiánského zajatce mužského pohlaví staršího dvanácti let. Za každou indiánskou zajatkyni nebo mužského zajatce ve věku do dvanácti let. Odměna je sto třicet dolarů. Za skalp každého indiánského muže staršího dvanácti let je sto třicet dolarů. Za skalp každé indiánské ženy je padesát dolarů.“

 Pevnost Shirley byla postavena v údolí Aughwick na podzim roku 1755. O rok později se Croghan vzdal svého velení, které převzal kapitán Hugh Mercer. Dle vyprávění se měly u pevnosti sjednat dvě vážnější bitvy, ale úředně nejsou podchyceny. V lednu roku 1756 přišli k opevnění, jež se ještě nazývalo Croghan's Fort dva indiáni. Byli to bratři a deklarovali své přátelství. Velitel jim dal nějaké drobné dary a napájel je dobře rumem, přičemž je nabádal, aby mu přivedli zajatce a skalpy. Když odcházeli pryč, potkali vojáka, kterému nabídli kořalku. Voják neodolal což se mu stalo osudným. Opilí indiáni ho zabili a skalpovali. Jakýsi náhodný svědek oné události okamžitě zalarmoval posádku. Z pevnosti vyrazil třináctičlenný oddíl, a když se přiblížil k indiánům, ti na ně vystřelili a jednoho vojáka zranili na stehně. Vojáci indiány obklíčili a jednoho z nich zastřelili. Druhého se snažili dostat živého, ale ten se bránil tak urputně, že byl nakonec smrtelně udeřen pažbou muškety. Fort Shirley byl po vypálení pevnosti Granville na příkaz guvernéra Morrise vyklizen. Jinak se ochrany údolí ujali Irokézové a Delawaři se Šavany oblast během následujících let opustili. Poslední indián (Irokéz) opustil Aughwick v roce 1771.