Heyóka Wacípee – Tanec obrů - Nahkohe

Hledat
Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Heyóka Wacípee – Tanec obrů

Povídky a básničky > Legenda ze severozápadu

Heyóka (1)  Wacípee – Tanec obrů



Noční slunce Han-yé-tu-wee
(2) pádluje oblohou ve zlaté kánoi
Pádluje onyxovou říší hvězd
(3)
A nad prérií vane ostrý chladný vítr
Ve stanu se scházejí nebeské panny a chystají oheň
(4)
Synové Heyóky budou slavit posvátným tancem
Ohně hoří a jiskry k nebí létají
S vážnou tváří směrem k východu
(5) usadí se Obři k hostině
Jsou slavnostně oblečeni
Vyšívané legíny mají po kolena
Na ramenou bizoní a medvědí pláště
Orlí péra ve vlasech černých jako noc
Stříbrné šperky v uších i na těle
Na počest Heyóky se zvedá Wakâwa
Jeho dýmka je vyřezaná z červeného kamene I-yan-ska
(6)
Bílý oblak kouře houstne
Jako ranní mlha nad jedlovými vrchy
Když jsou louky ještě vlhké a vánek nehybný
Tančí za zpěvu divokého „heya-heya“
Výkřik válečníka, volání orlů
Tančí kolem plamenů ohně
Tančí za tlukotu bubnů
Tančí za tepotu srdce matky země
Stejný rytmus divoký zpěv
Výkřik válečníka, volání orlů
„Heya-heya-heya-ha!“
Pak chřestidla i bubny umlkly
Tanečníci usedli a znovu k nebi stoupá kouř
Z prastarých dýmek, z vážných úst
Vyznání těch, kdo prosí
Povstal statný Wakâwa
Pohlédl na přítomné a jeho rty se pohnuly:
„Stateční válečníci, poslouchejte a dávejte pozor!“
„Velký je Heyóka“
„Je chodcem v povětří a je moudrý“
„Pláče, když se směje a směje se, když pláče“
„Potí se, když je mu zima a třese se, když je mu horko“
„Skrývá se v zemi a chodí v přestrojení“
„Miluje statečné“
„My jsme synové Heyóky!“
„Válečník se nebojí ohně a pohrdá nepřítelem“
„Velký je Heyóka ten moudrý“
„Vždy přichází v přestrojení“
„A miluje statečné, sveřepé syny národa obrů.“

A nejstatečnější z reků Rudý oblak
Hbitý lovec, hrdý válečník
Ozdobený jizvami a deseti pery v kadeřích
Dar velkého Wanmdeeho – Válečného orla
Na hrudí drápy velkého Mató – Medvěda
Snědá tvář a karmínové malování
Rudý oblak povstal a vlasy mu s péry ve větru vlály
Povstal a promluvil:
„Ho! Zde je válečník, jenž pohrdá nepřítelem i ohněm!“
Vytáhl z ohniště řeřavý uhlík a sevřel v pozvednuté dlani
Stál nehnutě jako skála
Ani sval se mu v tváři nepohnul a stateční přihlíželi
„Nebojím se ohně!
"
„Deset per mi věnoval velký válečný orel.“
 „Směju se rudé smrti a směju se rudému ohni!“
„Rudý oblak se bojí pouze strachu.“
 Válečníci tleskali a volali „Ho! Ho!“
Wakâwa třikrát vyfoukl kouř
Rozvážně promluvil:
 „Mah-pee-ya-dú-tah je silný dub“
„Stojí na útesu větrné pláně a směje se řevu hurikánu“
 „Zabil velkého Mató – medvěda!“
 „Přesným šípem a smrtícím úderem“
 „Ať přijde válečník do mého domku a kouří“
 „Může přinést dary, má dcera je plachá laň“
„Může lovci říci, ne!“

Wee-wah-stay seděla ve stanu sama
 Její tmavé oči zřely do žhnoucího ohně
 Neslyšela sténat vichřici tam venku
 Neslyšela sténat stromy ve vichru
 Myšlenkami ulétala daleko
Daleko do země Hóhé země Černonožců
 Tam žil ten, jehož tajně v srdci chovala
Nikdo netušil její duše hoře
Neboť bolest skrývala za dívčím úsměvem
Tajnou slzu ronila, nikomu nic neřekla
Seděla a soumračný byl čas
 Seděla na Lunu zrak upírala
Seděla a zřela ranní hvězdu
Její mladé srdce bylo daleko
Zaslechla kročeje
To Wakâwa přistoupil a promluvil:
„Bojí se Wee-wah-stay záře zlého Wazíya?
„Toho, který zažíhá severní oblohu?“
„Hleď na tajemná světla!
(7) Pojď!“
 „Nějaké zlo vskutku hrozí. Nějaké nebezpečí se blíží!“
 „Válečníci povstali pod měsícem“
„Střílí šípy na toho zlého“
 „Duch je zabit a plamen je pryč“


 Náčelník a dcera tam stáli
Sami v měsíční samotě
 Ona mlčela, on byl vážný
Hořící kopí jsou zlá znamení
 Hrozí hněvem zlé ženy
„Můj otče! Proč bych se měl bát, vždyť brzy odejdu“
„Do neznámé země“
„Za matkou mou za sestrami“
„Můj Otče! Poslouchej! Má slova, jsou pravdivá“
 „Její hlas byl smutný a tichý“
„A ty, můj Otče! Ty budeš sám“

Když Sisóka drozd zazpívá sníh odejde
 Když listy javorů budou červené
 U zpěněných vodopádů strašidelné řeky
 Noční slunce přešlo nad hlavou
Vítr utichl a chvíle byla strašná
 Slyšela jsem hlas vodní víly Anpetu-sapa
 Viděla jsem její tvář v měsíčním oparu
 Seděla na kameni s unaveným pohledem
Oděna v mlžném plášti
Plakala a její vzlyky se linuly tichem
 Korunami stříbrných bříz nad hlavou
Prérie jsou zelené a krásné, když červenka zpívá
"Víš, že země duchů je ještě krásnější?"
 
"Neboť zimní větry tam nikdy nevanou"
"Na zalesněných kopcích pějí červenky"
 
"Tvá matka se dívá ze své hvězdné lože"
"Její tvář září na daleké obloze"
"Z očí tvých sester září láska"
 
"Zvou tě tam Wee-wah-stay"

„Otče můj, otče můj! Její slova byla pravdivá“
„Slíbil jsi mě Rudému oblaku“
„S hrdostí převezmeš dary válečníka“
„Ale já odpovídám, nikdy!“
 „Poskvrním tvůj nůž rudou krvi svého srdce“
 „Ponořím se v mrzuté řece“
Wee-wah-stay
odpověděl zamyšleně
„Nech to být, jak chceš“
„Wakâwa nedal žádný slib, jeho slova jsou rozvážná“
„A otcovská láska je silná a hluboká“
„Buď šťastná ‚mee-cookn-shee‘ má dcero“
„Plameny jsou pryč a na severní obloze již nezáří“
 „Vidíš úsměv na tváři Luny“
 „Už nebudou létat červené šípy osudu“
 „Jdi spát a zabal se do pláště, který jsi dnes vyhrála“
 „Sni o svém lovci o statečném Chaskèm“

Srdce pookřálo po těch slovech
Zazpívalo jako skřivánek v máji
 Luna se smála
Ale nikdo již neviděl z nebe padající rudou hvězdu
Proletěla nočním obzorem
Otcem ani dcerou neviděna wakan-denda
(8)
Wee-wah-stay zabalená do pláště šla spát
 Neslyšela bouřkové kvílení a pláč
Nesoucí se po větru mrazivým vzduchem
 Netopýr přelétl a sen přilétl
Hle, do stanu přichází toužený milenec
Hloubka jeho lásky v temných očích vyvěrá
Hlas podoben hudbě horských potoků
Hnědé paže se propletly
Přitiskl se k jejím pulzujícímu prsům
Zašeptala jeho jméno ze spaní
Něco se rázem změnilo
Viděla hvozd, kde Kah-no-te-dahn
(9) kvílel
Ten tajemný malý muž s dlouhými kadeřemi
Krčí se pod stromy
Mávnul křídly
(10) jako Hromový pták
A hle skrz měsíční mlhu viděla nenávistnou tvář Wah-pah-sah
Procitla Wee-wah-stay, zmatená neb nevěděla, co to znamená




„Tah-tâhn-kah! Ta-tânka!“ „Bizoni! Bizoni!“ křičeli lovci
S radostným jásotem za rozbřesku
A prérii lemovali temné stíny
To bizoni se vydali na pochod
Lovci běželi ke svým mustangům
Divocí oři rozšířené chřípí
Vyrazili do války, hbití a odvážní
Svalnatí býci se obrátili do bitvy
S ostrými rohy připraveni na obranu
Šiky se utkaly v nemilosrdné řeži
Těla ležela na studené zemi
Karmínem se barvil sníh
Výkřiky jezdců jasné a hlasité
Zpěnění koně vlající hřívy
Temný byl vzhled Rudého oblaku
 Pyšný měl pohled ze hřbetu koně  
Odešel však se zasmušilým výrazem
Zahalil se do své ponuré duše
Wah-pah-sah k němu promluvila:
„Proč je válečník tak vážný?“
„Protože v srdci Wee-wah-stay je pro jiného místo?“
„Vzdychá Rudý oblak kvůli snům?“
„Nevěř náčelníkovi s usměvavýma očima“
„Jeho jazyk je rychlý a rozeklaná“
„Ten slib Wakâwy je prázdný zvuk“
 „Včera v noci jsem stála u jeho lóže a hle!“
 „Slyšela jsem hlas Malé vrány“
„Liška je mazaná a její slova lstivá“
„Slyšela jsem dceru otci odpovědět: ‚Nikdy!‘“
 „A slyšela jsem hlas Malé vrány:“
 „Nech to být, jak chceš! Otcovská láska je hluboká a silná!“
„Oba pohrdají tvou láskou“
„Falešný náčelník touží jen po darech válečníka“
„Liška své dílo dokoná“
„Je vrtkavý jako sníh v měsíci Wo-kâ-da-weè, dubnu“
„Když sklouzne z kopce do potoků a zmizí“
„V prérii jsou krásnější ptáci než ona“
„Každá bude ráda manželkou Rudého oblaku“
 „Bude válečník sedět jako odhozená hračka?“
„Žena je slabá a bojovník silný“
„Pomsta je rychlá pomsta je sladká“
„To hrdý Rudý oblak pomstí svou křivdu“
„Až se listy na javorech zezelenají“
„Až bude „svátek panen“
Domluvila a odvrátila od tichého statečného
Jeho oči zazářily plamenem náhlého ohně
Jako hvězdy, když černá noc pokryje podzimní oblohu
Málo se již staral o bizony

Seděla ve stanu
Ach, málo se starala o bouřné větry
Našla způsob, jak si je naklonit
 Se snědými prsy seděla na kožešinovém plášti
Česala si vlasy v tom bezohledném vichru
Seděla očarována bezelstnou milostí
Láska nebere v úvahu pomíjivé hodiny
Prolétne jako vánek květnou zahradou
 A nekončí, dokud květy nezemřou
 Ach, milenci jsou snílkové po celém světě
A sají nektar z číši bezedných
V kožešinách nebo paláci po celém světě
Tak to chodí
Ptáci se slétnou a červenka zpívá kamarádovi
Štěbetají sojky, klepou se klepy a pomluvy
Krkavci krákají, prý zlé to znamení
Opeřené shromáždění pro velkou debatu
Zima se krátí, zavál jižní vítr
Mech zavlažen slzami zimních víl
Brzy rozkvetou smaragdové prérie
Kde je milenec, ó, proč se tak zdržuje?



1- Hey-ó-ka je obr a v dakotské mytologii má schopnost proměny v bizona, medvěda, rybu nebo ptáka. Je takovým duchem „opačníkem“ poněvadž se v létě klepe zimou, v zimě je mu horko, když je smutný směje se, když je veselý pláče atd. Dakotové ho ctí a zároveň se ho bojí, proto pro něj pořádají Tanec obrů.

2 - J
e dvojčetem An-pé-tu-weeho – Denního slunce.

3 -
Hvězdy jsou v mytologii Dakotů duše zesnulých indiánů.

4 -
Pro každou dakotskou slavnost se zapaluje nový oheň (panenský). Musí ho vždy zapálit panna tradičně třením dřívek a jenom panna se smí dotknout zbraní válečníka.

5 -
Východ je pro indiány posvátnou zemí, odkud pochází slunce. Dakotové jí nazývají Wee-Yo-Heé-yan-pa a Odžibwejové Waub-ó-nong, čili „Bílá země“ a pojí se k ní mnoho mýtů a legend.

6 -
Katlinit

7 - Polární záře

8 -
Wakan-denda (posvátný oheň) meteor je podle Dakotů nebeský posel varující před nebezpečím.

9 - T
ajemný lesní mužík obývající dutiny stromů. Možná je to zvíře podobné člověku.

10 -
Wakynian – hromový pták. Otec všech hromových ptáků, Wakinyan Tanka (Velký hrom) sídlí na vysoké hoře vzdáleného západu. Jeho tepee má čtyři vchody, a každý z nich má svého strážce. Na východě motýla, na západě medvěda, na jihu jelena a na severu karibua. Wakinyan má v nenávisti Pána vod Unkteheeo, na kterého střílí ohnivé šípy (blesky), které občas udeří do země, stromů, skal a někdy i do lidí. Hromový pták stvořil divokou rýži, luk a šíp, tomahawk a kopí. Wanmdee (Válečný orel) je jeho posel. U pramenů řeky Minnesoty jsou na jedné skále otisky jeho nohou.





 
 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky TOPlist