Ta-Te-Psina - Nahkohe

V šedi jitra
Dříve než slunce vykouklo nad obzor
Cesta jejich pokračovala
Dřeli se proti proudu rychlé řeky
Směrem k Jezeru duchů
A našli vesnici Akee-pá-kee-tin na ostrůvku uprostřed jezera
Velkorysý muž byl náčelník
Jeho tvář byla temná zármutkem
„Statečný Wazi-Kuté je muž a jeho srdce je čisté jako sluneční svit.“
„Však je to hlava zrádného klanu a had v křoví je Tamdóka“

A dál vedla cesta přes jezera k širokému Gitchee Seebee
K Velké řece Mississippi
A přes pláně ke Gitchee Gumee k Hořejšímu jezeru
A dál do hřmotu bělostného vodopádu, kde se mohutné vody valí a padají
Do rozeklané hlubiny
A pějí svůj dunivý zpěv
Jsou v bezpečí a rozvinuli plachtu
A hle, na úpatí mlžného kopce prastaré wigvamy Odžibwejů
Dlouho již tomu, co Duluth spatřil ten zjev
V neporušeném pralese mezi borovicemi a cedry
Stoupal k nebi dým coby úlitby starých druidů
Útočiště pro poutníky před bouřemi



Rychlý západní vítr zpíval v plachtách
A člun letěl, jako pták
Mezi zelenými kopci v údolí a temnými skalisky v soutěskách
K pevnosti v Gáh-mah-na-ték-wáhk
Tam na břehu velkolepé zátoky zálivu Thunder
Kde se šedé skály tyčí k nebesům, a kde spí Kamenný obr
A duch bouří hřmí
A Makinak zvedá svou obrovskou postavu
A prsa mu zalévá modř valících se vod
A ostrov Wau-ga-bá-mé stojící v čarovném zálivu Cha-quam-e-gon
Odkud vede vodní cesta podél Ké-we-naw
A člun unáší proudy bílých vlasů vln
Ó, jak podmanivý je hukot proudů a uprostřed noci snů
Sladký sen
Velký králík měsíc na nebi
Z hlav javorů padá červenozlaté peří
Na lukách truchlí růže i lilie
Sténající duby rozhazují jehnědy
A chmurné větry se potulují pláněmi
Je záři blížícího se mlžného podzimu
Z dalekých severních bažin přilétají husy a kachny divoké
V hejnech se shromažďují jeřábi
Dech večera je chladný
Divoká rýže sklizená ve vacích
Michabo kouří svou dýmku
Zasněné indiánské léto na chvíli obrátí své krásné oči
A ohlédne se přes rameno
Spatřiv přicházejícího ducha zimy
Mocného Wazíye

V poledne rudé slunce shlíží na Kathágu
A rychlí lovci pronásledují bizony
Statečný Ta-té-psin kráčí po boku Winony
Svou holí hledá cestu
Vedle něj šedý pes, ostražitý Wicháka
Již nevidomý je náčelník ve svých letech
Dny jeho se krátí
Sedí náčelník v teplém a snovém oparu podzimního léta
Věrný pes hlavu na klíně
Na mrtvé suché větvi sedí vrána
A tázavě se dívá na starého muže
U řeky děti skotačí
U něj sedí Winona



„Má dcero. Nevidím tvou tvář, však cítím dlouhé prameny tvých vlasů“
„Vzpomínám na dny, které jsou pryč“
„Kdy Sisóka věrná a krásná spávala v týpí rychlonohého Ta-té-psina“
„Uplynulá léta zlomila mé kopí a z luku vzala mi tětivu“
„Jako šedý vlk při západu slunce“
„Lesem a loukou běhaly nohy Ta-té-psinovy“
„Ty dny jsou pryč, už jenom temně bloudí kolem mě“
„Jako bledá tvář měsíce smutně mi šeptá do ucha“
„Vidím hroby příbuzných a země duchů je blízko“
„Smrt kráčí po mém boku a je můj stín“
„Chladná zima se blíží a hlad usadí se v týpí“
„Kdo přinese mi jelena či maso medvěda a bizona?“
„Vždyť příbuzní již loví v zemi stínů“
„Ve stáří jsem opuštěný, sám“
„Musím zemřít hladem?“
„Winono, Tamdóka může ještě rozradostnit srdce starého a slepého otce“
„Synovi náčelníka řekni slib“
„Je to lovec s rychlýma nohama“
„A dobří duchové mu šípy opeří“
„A chladná zima bude svátkem“

„Otče! Zdalipak by se tvé srdce radovalo ze smrti Winony?“
„Má zemřít v smutném týpí lstivého Tamdóky?“
„Vždyť miluji bílého náčelníka a čekám na jeho návrat“
„Do země Dakotů“
„Až odejdou studené větry zimy“
„A bílé roucho lesy odloží“
„Přinese oheň Wakínyan“
„Bílý náčelník bude sedět v chýši na Setkání vod“
„Otče posečkej! On statečný se vrátí do Kathágy“
„A pokud ne?“



„Půjde Winona za medvědem a mývalem“
„Do jejich brlohů v lese“
„Je silná a umí zacházet s kopím“
„Natáhne tětivu pevného luku lovce“
„Rychle poběží po stopě jelena“
„Rychle poběží na sněžnicích“
„Krutá zima nás neudolá“

„Ach. Bílý náčelník se nikdy nevrátí“
„Jeho táborový oheň už nikdy nebude hořet“
„Truchlím, neboť má dcera miluje falešného přítele svého lidu“
„Vždyť ruce Bílého náčelníka jsou rudé krví Dakotů“
Stařec zasténal: „Micunksee! Micunksee!“
„Yun! He he! Micúnksee! Micúnksee!“
A lítostivý pes zakňučel, když zřel tvář svého pána