Jezero slz - Nahkohe

Ale stále je tu naděje, jako jasná hvězda v tmavé noci
Mezi černými mraky září
Hvězda rozveselila srdce Winony
Jako ve snech pohled na Francouzovu tvář
V měkkém měsíčním světle jako duch
Uprostřed svých snů ho spatřila
V jeho okřídlené kánoi do země Dakotů se vrací
Na temných vodách se třpytil měsíc
V ponuré noci zahoukala sova
„On přijde, a už přichází můj Bílý orel!“
„Vždyť slíbil to!“

A měsíc ubýval a ubýval
A daleko na drsném břehu modrého Gitchee Gúmee slunce vychází
Mé srdce je smutné
S tlupou Dakotů vydala se k široké Gitchee Seebee (Mississippi)
Rychlonozí lovci se vydali po stopách losů a bizonů
U ostrovů lemovaných vrbami
Mezi travnatými kopci zelenými až k jejich vrcholkům
Flotila březových kánoí, vesla v rukou žen
Pádlo ovládala Winona s obratností lovce
U jezera slz se rozbil tábor

Z týpí stoupal kouř dobré nálady
Kroutil se skrz vrcholky javorů
A vlk stále sledoval svou kořist
Nevlastní matka vládla v týpí
Její vůli se Winona musela podřídit dle dakotského zvyku a zákona
A poblíž lstivý a neúprosný Tamdóka
V jarním čase života v rozpuku radostných dnů
Ve větvích cvrliká červenka
Přitom Winona je v kleci
Na louce zpívá skřivan luční
Ale smutná píseň to pro Winonu
Ani radostný zpěv slavíků nepřináší libou melodii
Jenom vzpomínku na hlasy, které odešly
Duch dne kráčel na západě ke své chýši v zemi stínů
Jeho zářivá tvář se třpytí na hřebeni dubových kopců a hor
A luční skřivan se vrátil do svého hnízda
Strakapoud vykoukl z úkrytu
Ale hle ozývá se poplašný křik!
Blíží se kroky nepřítele!
Těch hrozných a lstivých Odžibwejů?
Ne, to jenom na okraji útesu stojí Winona!
Její smutná tvář je obrácena k nebi.
Slyšte!
Divoký zpěv její písně smrti:
„Ó duchu mého otce shlédni dolů
Ze svých lovišť na zářících nebesích
Pohleď, neboť světlo mé duše je pryč
Winona umírá nespatřila
Nespatřila jsem žádnou hvězdu
Tvář Bílého náčelníka se odvrátila
Dlouho jsem se dívala, až mé srdce vychladlo
Je v hrudi těžké a chladné jako kámen
Mám sedět u nohou toho zrádného statečného?
Ne! Dcera bojovníka může přec statečně zemřít
Pohleď dolů otče, pohleď dolů!
Ze svých lovišť na zářivých nebesích
Neboť světlo mé duše je pryč a Winona umírá!“
Silní lovci se sbíhají slyšíc ten hlas
Taktéž Tamdóka
Na útes vyrazil jako panter skočil na vrchol
Na odhodlanou dívku však pozdě
Skočila
Z té závratné výšky
Padala dolů
Střemhlav do hlubokých vod
A její osamělý duch navždy přebývá v hlubinách jezera
A vznešená skála vzpomíná ten smutný příběh
Rmutná noc rozprostřela své široké havraní perutě
Hvězdy skryly své tváře
A hladina jezera jiskří slzami duchů


***

Pak se z mlhy tajemné vynoří se příď velké kánoe
V šedé mlze na vodní hladině
To Francouz Duluth připlouvá