Svátek panen - Nahkohe

Hledat
Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Svátek panen

Povídky a básničky > Legenda ze severozápadu

Slunce pluje vysoko v azurovým mořem
Sedí pod korunou košatého jilmu
Na klíně bojová kopí a luky s toulci
Orlí péra v havraních vlasech
Sedí v posvátném kruhu  a postí se
Blíží se zkouška oni budou svědkové
Panny v tepee tři dny se postí
S pohledy upřenými k východu
V miskách zlatá kukuřice a srnčí dušenina
Pro krásu květy barevné do věnečků spletené
Květy ve vlasech i na šatech
Ruku v ruce veselé tančí a vesele zpívají
Neunaví se
Holá lýtka hnědé prsy
Krásné coby vycházející měsíc
Vykukující na kopce za oroseného východu
Wee-wah-stay září jako hvězdy na zimní obloze
Lilie kvetou v jejím panenském srdci
Tváře napůl schované za vodopádem vlasů
Jenž proudí ve vánku a padá do klína




Jsou pyšné na svůj úděl
Jsou panny a do kruhu nikdo jiný nesmí
Starý zvyk a posvátná věc
Podvod chrabrý válečník odhalí
Slovo bojovníka je svaté
A svátek je posvátná věc
Temná Wah-pah-sah sedí stranou s matkami
Neboť pro ni je kruh zapovězeny
Vůkol veselé písničky a hlasité „Ho-Ho!“ válečníků
Hlasy umlkají dívky se dotáčí
Začíná hostina

Povstal v tichém zástupu zamračený Rudý oblak
Pružný krok divokého pantera
Chystajícího se ke skoku na koloucha
Chopil Wee-wah-stay za rozpuštěné vlasy
A vyvedl z posvátného kruhu
Dívce leknutím zablesklo se v očích
Pozvedla paži a vyzvala duchy:
„Jsem počestná! Jsem čistá jako padající sníh!“
„Skvělý Tâku-Skan-Skan je mi svědkem!“
„Ten, kdo se mstí a pátrá v srdcích, je mi svědkem!“
„Odváží se ten vysoký zbabělec oponovat?“
Zasmušilý válečník neodpověděl
„Můj otče, vždyť lže! Lže!“
„Odveď mne zpátky, nebo Wee-wah-stay zemře!“
Válečníci vydali pohrdavý výkřik
On odvrátil tvář od jejích prosebných očí

Rudý oblak promluvil a jeho hlas byl hlasitý
Nehněval se opatrně mluvil:
„Wee-wah-stay je mladá, hrdá a krásná“
„Nemusí se chlubit panenským sněhem“
„Svátek panen je posvátná věc“
„Jak se mohla odvážit do panenského kruhu?“
„Je poskvrněná a ví to jen Rudý oblak“

Stála nehnutě coby velkolepá socha
V tmavých očích měla blesk
Pak rychlostí meteoru na nebi
Vytrhla nůž z opasku válečníka
A se zoufalým výkřikem ho vnořila do srdce reka
Zavrávoral a beze vzdechu padl
Padl nůž z otevřené dlaně
Příbuzní hrdiny hněvem i zděšením křičeli
Jako srna hbitá Wee-wah-stay utekla do lesa
Marně jí honí marně po ní slídí až do svítání
Houkání sovy strakaté vlčí smutné vytí
Rychlá Wee-wah-stay je daleko
Ani vlhká tráva nezachytila stopu
Ani říční písek to neuměl

Stateční se vrátili k utrápenému náčelníkovi
Seděl v tichém smutku
Řekli: „Jistě se změnila v ducha“
„Nezanechala žádnou stopu“
„Letěla vzduchem a naříkala“
„Slyšeli jsme to!“
„Stoupala vzhůru k zářícím hvězdám“
„Slyšeli jsme na hladinu řeky padat kapky jejich slzí“

Wakâwa myslel na slova své dcery
Jež jižní vítr nesl vzduchem
„Otče můj poslouchej, má slova jsou pravdivá!“
A její hlas byl smutný jako žal
Žal truchlícího pod měsícem
„A ty můj otče zůstaneš sám“
Jeho široká hruď ztrápeně vydechla
Stín smutku přelétl přes jeho tvář
Jako mrak clonící zapadající slunce
„Duchové naplňují slova čarodějnice!“
„Viděl jsem svého otce“
„V slabém světle měsíce na zamlženém kopci“
„Jeho bledou postavu“
„Shlédl na náš umírající národ“
„Ničený hladomorem, podvody a válkou!“
„Běžící od bědy k bědě“
„Jako když bílí vlci honí buvola“

„Ó, proč jsi naslouchala hlasu opovržení?“
„Slovům prolhaného?“
„Hlas mé dcery už nepřijde!“
„Budívala les svým zpěvem“
„Kdy i skřivan se zastyděl“
„Zavolej zpět ty uplynulé roky“
„Její srdce bylo domovem slunečních paprsků“

„Ó, proč odešel jsi příteli?“
„Je mrtvý! Padl na Krvavé pláni“
„Rukou lstivého Čipewy“
„Ani jeho tvář už nikdy nespatřím“
„Smrt chodí jako stín mezi mými“
„Ó, jak rychlé nohy má“
„Mé mrazivé slzy vrývají vrásky do tváře“
„Čas vypršel, kam bych ještě šel“
„Vydám se na stezku stínů smrti“
„Probudí se bojovník ze svého posledního spánku?“
„Je to pravda?“
„Přijdou duchové příbuzných a stateční povstanou?“

„Nejsou tu bratři, dcery ni manželka, všichni jsou pryč!“
„Zůstal jen jeden, pouze jeden!“
„Wakinyan Tanka, můj neposlušný syn“
„Však nikdy se nevrátí, dokud náčelník nezemře“
„Copak mu na otcově smutku záleží“
„Má smrt z něj udělá náčelníka“
„Ho, bojovníci, Ho! Zapějte píseň rudé války“
„Váš náčelník musí jít!“
„Utopit žal v krvi nepřítele“
„Když vířící sníh od severu vane“
„Budou naříkat a sténat v půlnočním větru“
„V zimním chladu bude vlk slídit“
„Najdou Wakâwovy kosti“
„Mí bojovníci budou stát na posvátném kopci“
„Hold složí statečnému náčelníkovi“

Pod svitem Panenské hvězdy (Venuše)
Zazní píseň rudého válečného tance
Následovat budou náčelníka na válečné stezce
Na sever k Jezeru Duchů
Zaslechli houkání sovy strakaté
Slyšeli ponuré vytí vlka šedého
Pronikavě zazněl válečný křik
Ze stovky hrdel snědých nepřátel
Smrt zaječela drnčením tětiv smrtících luků
Syčící šípy směřují k srdcím statečných mužů
Ze skály houští křoví
Kopí se mihlo nůž se zaleskl v sevřené pěsti
Nepřítel s nepřítelem ve smrtícím sporu
Jako medvěd v bitvě řádil Wakâwa
Vysoký náčelník bodnutý do srdce na zemi
Jeho levice dále svírá nepřítele
Ti dva vedle sebe leží
Válečníci odnášejí tělo v smutku domů

Duchové plní slova statečných
Wakâwa spí na posvátném kopci
Wakinyan Tânka jeho syn je náčelníkem
Wakâwa a hromada kamene mluví o mrtvých do větru sám
A větry budou pískat jejich předstíranou lítost
Leží klidně
Nahlédne do zářící tváře Panenské hvězdy.

A kde je Wee-wah-stay?
Mstivá panna je snad hrdinkou?
Stala se její krásná tvář Panenskou hvězdou
Měsícem nasvícená ve zlaté kánoi?
Nikdo nic neví ani statečný Chaskè
Proč se milenec tak dlouho zdržel?
Slíbil, že s jarem přijde a svatebními dary
Kde je milenec, ten statečný Chaskè?

A o čem přemýšlí nepřející Wah-pah-sah?
Ta pokoušející Rudého oblaka
Touhu po pomstě do srdce mu zasadila
Do jeho divoké duše.
On zaplatil za svůj zločin vlastní krví
Proměnila jeho lásku v hořkou nenávist
Měl svou pomstu, pro kterou zemřel
„Zemřel! Zemřel! To je moje vina!“
„Doplatila jsem na svou lásku“
„A nyní sama umírám!“
„Jeho duch mne spaluje“
„Kvílí v nočním větru a vyčítá“
„Odešel na lože v západních končinách“
„A šel až moc rychle“
„Křídla nočních duchů ho unášela“

Byla roztažena nad temnými lesy
Směrem k Wah-zee-yah’s – Severní hvězdě
Zářící skrz stíny v dálce
Než zaplálo nebe na východě v plamenech
Scéna byla zvláštní
Hvězdy s bledými tvářemi prchaly jedna po druhé
A zelené kopce zvedly své orosené hlavy

Wee-wah-stay mezitím běžela o život
Až na okraj zvlněné prérie
Ten neohraničený oceán samoty
Její srdce bylo nemocné a nohy unavené
Chtěla by spát a potřebovala jídlo
Pojedla z darů přírody
Stvořitel štědře obdařil své vyhladovělé dítě
Poskytl v mechu pohodlné spaní
Zažehla pochodeň Wah-zee-yah’s – Severní hvězda

Ráno se na obzoru zjevily siluety jezdců
Skupina válečníků se blížila rychle
Vlasy jí vlály ve větru
Stín hrůzy přelétl její tváři
Schovala se jako tetřev v trávě
„Jsem ztracená! Jsem ztracena!“
Zahlédli její stopu a lovci se zastavili
Zavětřili jako vlci krvácející laň
Zazněl prérií křik „Ihó! Ihó!“
„To je pokřik mého lidu!“
Vpředu cválal sveřepý náčelník
Péra ve vlasech a kopí přes sedlo
Toulec pevný, luk a šípy a válečná palice
Vykřikla a omdlela
Vždyť to je její Chaskè

Při zvláštním a radostném setkání nechyběly polibky a slzy
V postýlce travné nejlepší na celém světě
Se duše unášejí ve sférách lásky
Slzy a polibky a polibky a slzy
Kde milenec tak dlouho otálel?
A kam má namířeno dnes?
„Zůstaň statečný Chaskè do měsíce zralých červených jahod“
Následoval hrdina hlas své srdce
V ten jasný a krásný den

Stvořitel vyzbrojuje nevinné
Utěšuje ovdovělé posmutnělé
Lituje ty nelítostné
A milosrdenství projevuje nemilosrdným
Řídí nespočet světů v říších nekonečna

Cesta vede do země Hóhé
Tam krásní manželé se zabydleli
Královna ve svém tepee
Jejich malí se batolili na otcově klíně
Hráli si s chocholem v jeho kadeři
Hedvábná vlákna šťastných let




Položila své srdce k srdci svého manžela
Její slova jsou slzy a její rty jsou pomalé
Jak smutně vyprávěla hořký příběh
Jeho tmavé oči byly chápavé
Září touhou, jako půlnoční záblesk posvátné létavice
Láska je zkoušena bolestí a zkouškami
Na nekonečném číselníku času
Chaos řízeného osudu
Jsou pochopeny bezedné hlubiny lásky
Muž je drsný vrásčitý dub
Žena důvěřivá něžná réva
Vrásčitá maska let nasazena
Havraní vlasy mladí zešedly
Avšak jejich láska se prohlubovala stále víc
Neboť on byl milencem
A ona krásná
V očích květ věčného mládí
I když lokny jsou bílé jako padlý sníh
Tiše vyklouzli ze své lóže
Vyšli spolu ruku v ruce
Na stezku Mléčné dráhy
Mávali horám a zeleným lukám
Osvětlenému sluncem světu
Tančili a zpívali
Jejich spojené prsty
Žádné stíny na srdci
Věčný klid a tichý mír



 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky TOPlist