Licking Creek - Nahkohe

Okolí pří ústí toku Licking Creek bylo osídleno kolem roku 1750 a prvním registrovaným osadníkem byl Hugh Hardy, skotský Ulsterman: Jeho farma se nacházela cirka dva kilometry od ústí potoka. Po něm následovaly rodiny Castnerů, Wilsonů, Lawů, Scottů, Grimesů a Sterritů. Všichni to byli skotští Ulstermani a Grimes se Sterritem už měli zkušenosti s obchodem s indiány.

Tehdy byli indiáni ještě přátelští, osadníky navštěvovali, povídali si s nimi a vyměňovali si zkušenosti. Jeden z příběhů, který se vyprávěl byl o bitvě, která se odehrála právě na tomto místě, a jak už to bývá boj začal kvůli malichernosti. „Na jedné straně potoka stála vesnice Delawarů a na druhé vesnice Tuskarorů. Oba kmeny žily v společné harmonii. Muži lovily na stejném území. Rodiny sedávaly a jedly u společných ohňů. Kouřily se dýmky, tančilo se pod bledým svitem měsíce a zpívalo. Taková harmonie trvala celá léta, kdyby je nezhatila drobná událost. Jednoho dne si na břehu potoka hrálo několik dětí, když tu se začaly hádat kvůli luční kobylce. Inu a hádka přešla v pořádnou rvačku, do které se zapojily i ženy, a nakonec dokonce i muži. Výsledkem toho všeho byla krvavá bitva a zcela zbytečná válka. Trvala dlouho a stála životy mnoha indiánů všech pohlaví a věku. ‚Válka lučních koníků‘, tak se tomu říkalo.“

Někdo tvrdí, že při ústí Licking Creeku stála pevnost Fort Campbell, avšak žádné stopy po ní se nezachovaly. Robert Campbell vlastnil největší dům v osadě a měl formu klasického opevněného srubu se střílnami. Když pak začali indiáni proti osadníkům válčit, shromáždili se uprchlíci právě tam a během nepřátelského útoku bylo několik osob zraněno. James Campbell byl střelen do zápěstí, zajat a odveden k erijskému jezeru. Domů se vrátil asi za rok.

Poté, co indiáni vystřelili na srub salvu, jeden z bojovníků vběhl do domu a vrazil do komůrky, kde na posteli ležel George Dodds. Nemocný a postarší Dodds popadl zbraň opřenou o lože a vystřelil na útočníka a zranil ho v rozkroku. Indián se v bolestech stáhl pryč a Dodds utekl po schodech do patra a unikl otvorem ve střeše. Běžel přímo do Shermanova údolí a vyhlásil poplach.

Nájezdníci dál postupovali údolím Tuscarory a pustošili krajinu. Za večerního šera přistoupili k usedlosti Williama Andersona, zastřelili starého muže sedícího u stolu s otevřenou Biblí na klíně. Zabili a skalpovali i jeho syna a mladou ženu, adoptivní Andersonovu dceru. Bratři Christovi a Graham ze sousedství uslyšeli střelbu a o půlnoci rovněž utekli do Shermanova údolí. Tam se sešikoval dobrovolný oddíl dvanácti mužů a vydal se osadníkům na pomoc. Četu tvořili tři bratři Robinsonovi, John Graham, Charles Elliot, William a James Christyovi, Daniel Miller, John Elliot, Edward McConnel, William McCallister a John Nicholson.

Harcovníci v pondělí brzy ráno přešli průsmyk Bigham's Gap a sotva vstoupili do údolí ihned spatřili následky řáděni nepřítele. Viděli vypleněné a vypálené sruby. Zkoumali tábořiště, u kterého indiáni museli porazit čtyři vepře a několik kusů drůbeže, načež musela následovat bohatá večeře. V Graham's se k indiánům připojila další skupina, takže celý útočný oddíl čítal nejméně pětadvacet indiánů. Dobrovolníci se za válečníky vydali přes pohoří Tuscarora a Run Gap. Bratři Robinsonovi byli odvážní a zkušení zálesáci, zocelení dřívějším strádáním, námahou a nebezpečím. Nehodlali zbytečně debatovat a rychle hnali muže dál. Na křižovatce u Buffalo Creek byli však napadeni ze zálohy. Válečníci na ně vypálili salvu a pět chasníků zabili. William Robinson byl postřelen broky do břicha a ujel pryč podél toku Buffalo Creek. Sedmnáctiletý John Elliot vystřelil na jednoho indiána a utekl pryč. Indián odhodil pušku a pronásledoval ho s tomahawkem. Elliot se pokusil za běhu nabít ručnici a kulku zatlačil do hlavně prostě prstem co nejdál to šlo. Pak se otočil a střelil indiána do prsou. Indián výkřik a zanechal pronásledování. Jeho tělo se sice nenašlo, ale je možné, že ho spolubojovníci ukryli, nebo odnesli anebo prostě přežil. Elliot při úprku narazil na Williama Robinsona, který se u potoka svíjel v krvi na zemi ve smrtelné agónii. Prosil Elliota, aby ho odnesl pryč, ale ten konstatoval, že je nemožné, aby ho jenom zvedl, natož aby ho nesl. Robinson vydechl: „Vezmi si alespoň mou zbraň a zachraň se! Když pak budeš mít příležitost zastřelit s ní každého indiána, kterého uvidíš, ať už to bude ve válce nebo v míru, udělej to kvůli mně!“ Zdalipak mladý Elliot svého souseda poslechl, není známo, ale s touto ručnicí bojoval pět let v kontinentální armádě během revoluční války.

Thomas Robinson se ukryl za stromem a střílel po indiánech. Když mu kulka roztříštila pravou ruku, dal se na útěk a samozřejmě byl pronásledován. Jeho tělo se posléze našlo s prostřeleným bokem a skalpováno a bylo „velmi otřesně zohaveno.“ John Graham zemřel sedící na kládě kousek od místa bojiště. Charles Elliot a McConnel sice unikli přes Buffalo Creek, ale byli dostiženi a zastřeleni ve chvíli, kdy vystupovali na břeh. Jejich těla byla nalezena v potoce.  Zpráva o porážka záchranného družstva a smrti mužů poděsila širé okolí. Indiáni povzbuzení úspěchy dále pokračovali ve svém řádění a chasníci z řídce osídlené krajiny prchali směrem k dolnímu konci Shermanova údolí.

Další trestný oddíl se skládal ze čtyřiceti dobře ozbrojených, organizovaných a disciplinovaných mužů. Komando se vydalo k Juniatě nejprve pohřbít mrtvé a poté pobít indiány. Jakmile však došli k Buffalo Creeku, pohled na těla mrtvých bělochů zřejmě připravil o odvahu i tyto ostřílené harcíře. Velitel dal příkaz k návratu, což někdo označil za prozíravost a jiný za zbabělost.

Třetí skupinu vedl kapitán Dunning. Ten vyrazil z Carlisle nahoru do údolí, a když v jedné usedlosti narazil na indiány, někteří z jeho mužů se zachovali zbrkle a neuváženě zaútočil. Útok však postrádal moment překvapení a indiáni přešli do prudkého protiútoku a pobili všechny bělochy až na jednoho, kterému se podařilo uprchnout. Padl Alexander Logan a jeho syn John, Charles Coyle a William Hamilton. Zachráněným uprchlíkem byl Bartholomew Davis, jenž se u Loganova srubu sešel s kapitánem Dunningem. Kapitán předpokládal indiánský útok i na Loganovo stavení, a tak své muže rozestavil do zálohy a udělal dobře. Indiáni se skutečně objevili a Dunningovi muži je přivítali žhavou salvou po které následoval krátký střet. Tři nebo čtyři indiáni padli a zbytek utekl směrem k horám.
A to byla další epizoda z dob osídlování údolí Juniaty.