David Thompson - Indiáni Ilthkoyape - Nahkohe

Hledat
Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

David Thompson - Indiáni Ilthkoyape

Osobnosti > David Thompson

U vodopádů Ilthkoyape táboří indiáni stejného jména. Jejich vesnici tvoří dlouhé chýše o šířce šest metrů a délce osmnáct metrů. Jsou postaveny z cedrových prken, která umějí tito indiáni nějak štípat. Ze stejného materiálu dělají i došky a velké cedrové trámy si dopravují po řece. Domy mají mnoho příčných trámů určených na sušení lososů, poněvadž neznají sůl, a to je jediný způsob, jak ryby uchovat. Domy mají čisté a pohodlné. I lidé jsou čistí, ačkoli neznají žádné mýdlo. Koupou se a myjí jednoduše ve vodě. Jsou běžného vzrůstu s pravidelnými rysy, přímou postavou a pružných pohybů. Jejich oči jsou černé a hluboce usazené. Vlasy nosí dlouhé, černé a jemné. Ženy nemají žádnou krásu.



Jejich živobytí závisí ve velké míře na tahu lososů. Je to událost oslavována tanci a mnoha obřady, které se konaly před pěti dny, takže jsem je všechny propásl. Pro indiány jsou velmi důležité a na lov se důkladně připravují. Je to spojeno i s mnoha pověrami.
Břeh řeky, ze kterého se bude lovit, musí být řádně vyčištěn. Ryby se totiž nesmí dotknout žádného předmětu, jinak to přinese smůlu. Dokonce i pes potulující se v blízkosti řeky muže lososy zahnat. Řeka se nesmí poskvrnit rybí krví. Pokud lovci sklouzne losos z kopí, musí se ten den lov ukončit. U vodopádu smí lovit jen jeden muž, aby nedošlo k zbytečné nehodě. Dle mého názoru by bylo praktičtější lovit do sítí, ale indiáni mají vlastní způsoby. Jednou se hrot kopí jednoho z lovců dotkl vybělené psí lebky, takže jeho zbraň byla znečištěna. Musel se vrátit do vesnice a oznámit to ostatním a kopí rituálně očistit. Udělal to tak, že ho otáčel v páře z vařené kůry červeného bodláku. Lovec si omyl i tvář, ruce a kopí a před polednem se mohl vrátit k vodopádům.

Náčelník nás na uvítanou pohostil pečeným lososem s nějakými kořínky. Bylo to ovšem chabé pohoštění pro devět hladových krků, takže jsme museli porazit ještě koně. Ten byl starý a tuhý, avšak Kanaďané si na něm smlsli, jako na čerstvém jelenovi. Ve vesnici byli přítomni i příslušníci jiných kmenů. Tito vyslanci se sešli, aby dojednali obchody, vyměnili si novinky a urovnali případné spory. Vesnice hraje v regionu velmi důležitou diplomatickou a smírčí roli, proto je přísně neutrální a nikdy nepodporuje sousedy ve válce.



Chtěl jsem se dozvědět, co nejvíce o kraji, tamní floře a fauně. Vesnice je poslední na horním toku řeky a indiáni loví už jen několik kilometrů nad ní a od Pieganů je tady klid. Půda na severu je písečná a skalnatá a stromy tu rostou jenom ojediněle. Zvířata zde nežijí, krom horských ovcí, které v zimě scházejí do nížin. Proto jsou místní indiáni tak chudí. Mají prosté oblečení, málo koní a kánoe vyrábějí tak, že cedrové, či borové kmeny jednoduše opálí do tvaru primitivního plavidla.


Potřebovali jsme na výrobu pořádných kánoí najít vhodný materiál, ale široko daleko se nic takového nenacházelo. Jenom zakrslé kmeny plné větví. Statné stromy v šířce deset kilometrů podél řeky zničil požár. Nevěděl jsem, co si počít, tak jsme pátrali dál a konečně našli nějaké stromy a odtáhli je k řece.

Zdejší indiáni jsou hodně pověrčiví. Když jeden z mých lidí bezmyšlenkovitě odhodil do řeky ohlodanou kost, lososi v našem okolí ihned zmizeli. Jeden z indiánů ihned skočil do řeky a kost vylovil, přesto byl lov na několik hodin přerušen. Denní rekord v lovu byl jedenáct lososů. Vážili od patnácti do třiceti liber. Nebyli moc tuční, přesto chuťově výborní. K Tichému oceánu je to jedenáct set kilometrů daleko a řeka je zde asi tři sta metrů široká. Nesmírný počet táhnoucích lososů by u vodopádu zaměstnalo přinejmenším třicet lovců, ale proč vždy loví jen jeden, jsem se nikdy nedozvěděl. Oba břehy řeky jsou lemované horami. Tah lososů je ovlivněn svítáním slunce.


Myriády lososů opouští slaný oceán a vstupují do sladkovodní řeky, ale ani jeden se živý nevrátí do moře. Všichni doplují k místům, kde se třou a po několika týdnech zemřou na vyčerpání. Zdá se, že celou tu dlouho anabází se ničím neživí. Žádný losos se netře dvakrát. Život a zvyky této ryby jsou opředeny tajemstvím. Kdy se stanou zralými a silnými a schopnými k množení není známo, stejně tak, proč kvůli tomu podnikají tak dlouhou cestu. Potom nakladou jikry a zemřou. Indiáni věří, že když pes sežere syrového lososa, jistě zemře. Tak se to může stát i jiným šelmám. Vařené maso je pro psy bezpečné.




Druhého července jsme dokončili kánoe a do té doby jsme měli jen jednoho lososa na den, takže jsme museli porážet další koně. Jeden Kanaďan a dva indiáni k nám přicestovali se smutnou zprávou o smrti manželky a čtyř dětí Francoise Dejarlaize. Utopili se na v peřejích na řece Saleesh River. Dejarlaize přišel nejen o milované, ale rovněž o veškerý majetek. To je rozdíl mezi řekami na západní a východní straně hor. Peřeje jsou jasně viditelné a vodopády prozrazuje jejich hluboký hřmot. Ale peřeje na západě jsou tiché a rychlé protékají úzkými soutěskami. Jsou zrádné a kánoe jsou častokrát pohlceny zrádnými víry.


 
 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky TOPlist