Racek a Panter - Nahkohe

Racek a Panter



Na břehu mocného Gitchee Gumee vládnou hluboké, tajemné a mocné vody
Tam manidové se prohánějí v bouřích a promlouvají z hromobití
Již v dnech zapomenutých žil statný Gitchee Péz-Ze
Syn mocného Waub-Ojeegůva
Inu byl silný a hbitý, statečný a velmi lstiví
Zápasil s Makwou, velkým medvědem a zvítězil
Vzal si jeho černé drápy a měl nákrčník
Z kůže černé jeho měl přikrývku
Oženil se a byl velmi mladý a bezstarostný
Ona mladá, krásná a plná smíchu
Říkali ji Racek
Jako skřivánek v jarním čase zpívala od východu do západu slunce
Neboť milovala krásného lovce
Její láska byla hluboká jako vody Gitchee Gumee
Byla šťastná
Prvorozené dítě spatřilo sluneční světlo
Hrdá byla jeho matka
A dny krásně prosluněné
A noci jiskřivě hvězdné
Usmívali se naň hvězdné tváře, tváře dávno odešlých
Malý lovec se usmíval a otec Panter za ním přicházel
S chlapcem dováděl a mazlil se
A chlapec vrostl a podobal se otci
Říkali mu Kâk-kâh-gè – Havran
Dny byly dobré
Dobré až doposud
Čekala žena zoufalý a dlouhý měsíc na manžela
Až zaslechla známe jeho kroky
Radostně vyběhla přivítat svého muže
Avšak běda!
Za ním kráčela krásná žena
Liška Ryšavá z velkého ostrova Gchee Ménis
Vešla za ním do wigvamu
Hrdě se posadila vedle něj u ohně
Na Rudou lišku usmál se lovec
Na lovce usmála se žena
Racek, ta první byla dobrá žena
Věrná oddaná, avšak ne již tak krásná
Nosila břemena na cestách
Starala se o oheň ve stanu
Činila kůže medvěda a bobra
Vydělávala kůže losů a jelenů
Šila mokasíny a legíny, zdobila je peřím a třásněmi
Tak pilná, trpělivá a pokorná
A on, Panter jí mladou a krásnou ženu miloval a zapomněl  
On pak potkal krásnou a nebezpečnou
Která mu dala kouzelnou medovinu uvařenou z pupenů břízy a cedru
Bláznivě se zamiloval
Do havraních kadeří ho zapletla
Vskutku nejeden statečný byl takto svázán kouzlem dívek
Bezradný oženil se
Racek však nezakolísala, ani slovo nepromluvila
Dál se věnovala práci jako vždy
Vydělávala medvědí a bobří kůže,
Kůže losů a jelenů
Udržoval domov čistý jako vždy
Jenom pro sebe si šeptala na vysokém útesu
Nad temnotou vod
Divokým vlnám svěřila svůj žal
Nikdo ji neslyšel, snad jen duchové
A němé borovice nad ní
Dítě na prsou
Odhodila své břemeno i s sebou
Mocnému duchu hlibin na starost