Tažení proti Toryům - Nahkohe

Úhel pohledu může být ošemetný, o to zvláště, z kterého úhlu se na věc díváme. Vítězní revolucionáři jsou častokrát opěvování, jako hrdinové, ovšem když prohrají, většinou získají statut rebelů. Tak by to bylo v podstatě i s Američany, kdyby svou válku s Brity prohráli Byli by v análech nejspíše označeni za rebely, ale takto se z nich stali stateční bojovníci za demokracii, i když se v podstatě jednalo o komerční válku o pozemky a moc. To však nezní už moc hezky. A tak vítězové jsou těmi, kdo heroicky prolévali krev za spravedlivou věc a ti, kteří jim stáli v cestě byli povětšinou jenom byli zlí. A pro britští royalisté? Toryové? Postě si hájili své a většinou byli skutečně věrní svému králi a Koruně.

Roku 1777 bylo v horní části údolí Juniaty téměř tolik Toryů, co Američanů, takže síly na tomto poli byly poměrně vyrovnané. Nejvíce jich hospodařilo v okrese Huntingdon. Podle Edwarda Bella jich většina žila v Aughwicku, Hare's Valley, na Raystown Branch, ve Woodcock Valley, na Standing Stone, Shaver's Creek, Warrior's Mark a Canoe Creek. V domě Johna Westona pořádali tajná shromáždění a všechny jejich záležitosti se přísně tajily „ve jménu krále.“ Schůze navštěvovali britští agenti z Detroitu, kteří jim dávali informace ohledně pohybu vládních vojsk v oblasti Jezer a dodávali zbraně.

Britové měli cenné spojence z řad indiánů, ze kterých chtěli vytvořit alianci spolupracující s Toryi. Tyto síly se měly soustředit v Kittaningu, pak přejít hory indiánskou stezkou do Burgoon's Gap, kde by se rozdělily. Jedna skupina by se vydala údolím Cove a Conococheague, zatímco druhá údolím Juniaty. Torye vedl kapitán John Weston a brzy na jaře roku 1778 vyrazil uprostřed noci bez bubnů a praporů, aby se připojili k indiánům. Většina z nich byla dobře vyzbrojena z britských armádních skladů. Rota se vyhnula všem osadám, obešla horu Brush Mountain a pokračovala stezkou do Kittaningu. Weston poslal napřed dva muže v doprovodu deseti indiánů ohlásit jejich příchod. Došlo však k nějakému omylu, kdy spojenečtí indiáni považovaly Torye za nepřítele a vypálili do nich salvu. Mezi osmi padlými byl i velitel Westona, bez kterého se zpanikařená milice rozprchla.

To vše z bezpečného povzdáli sledoval indiánský zvěd ve službách majora Cluggageho. Byl to Kayuga známý coby Kapitán Logan z Chickalacamoose. Logan podal svému veliteli zprávu pouze o blížícím se nepříteli a brzy se údolím začaly šířit divoké historky o počtu Westonovy armády. Plukovník Piper z Yellow Creeku, George Woods z Bedfordu a další psali do Philadelphie o dvou stovkách Toryů ze Standing Stone, kteří se společně s indiány vydali k hranicím. Ve skutečnosti bylo Toryů necelých padesát, ale nic naplat, fámy se šíří daleko rychleji nežli pravda. A tak se američtí osadníci s nejcennějšími věcmi odebrali do nejlepších pevností. Generál Roberdeau, krátce předtím opustil Standing Stone a zanechal velení majoru Cluggageovi s úkolem postavit se Westonovi. Ten však k tomu neměl lidi, a ještě musel dohlížet nad stavbou pevnosti v Sinking Valley, jejíž dokončení bylo nutné k zajištění ochrany obyvatel a horníků.

Cluggage předal úkol kapitánu Thomasi Blairovi z Path Valley, pokud bude mít dostatek dobrovolníků. Těch se shromáždilo celkem osmačtyřicet a na pochod jich bylo připraveno asi pětatřicet. Dvacet z Path Valley a od Huntingdonu, Standing Stone a Frankstownu zbytek. V Canoe Valley se k rotě připojili Gersham a Moses Hicksovi coby zvědové a tlumočníci. Oba bratři byli spolu s celou rodinou v indiánském zajetí asi šest let. Blair hnal muže přes hory po kittaningské stezce, a když dorazil k prameni Blacklicku, potkal tam dva muže kapitána Westona. Někteří Američané je poznali a chtěli je hned zastřelit, kdyby tomu Blair nezabránil. Oni pak vypověděli, jak se věci skutečně mají. Blair usoudil, že to zařídila boží prozřetelnost a poručil obrátit se domů. Na noc se Američané utábořili u Loretta, a i když neměli moc jídla a pršelo, byli v dobré náladě, jelikož byli nepřátelé rozprášení bez boje. U velkých ohňů strávili zbytek noci. Za úsvitu se bratři Hicksovi vydali na lov. Asi pět kilometrů od tábora zastřelili pěkného losa, vykuchali ho, stáhli z kůže, naporcovali a chtěli se vrátit, když tu je napadlo pět indiánů. Oba byli zajati a odvedeni Detroitu, odkud se vrátili až po válce.

Mezitím se netrpělivá společnost rozdělila na dvě skupiny a vydala se bratry hledat. Jedna z nich se střetla se třemi indiány a došlo k přestřelce, aniž byl někdo zraněn. Další skupina našla uloveného losa a odnesla jeho zbytky do tábora. Maso bylo rychle upečeno a rozděleno. Ztráta průvodců a přítomnost indiánů přiměla Američany k spěšnému odchodu. Sužovaní hladem a deštěm dorazili do osady na východní straně hory. I když někteří z nich onemocněli, nikdo nezemřel.

Dva zajatí Toryové byli propuštěni, ale do osady si jít netroufli. Přešli proto přes Brush Mountain do Canoe Valley, kde našli prázdný srub, jehož obyvatelé uprchli. Uvnitř se snažili najít nějaké jídlo, ale krom trochu staré kaše v hrnci a něco sádla nenašli nic. Nicméně se s vervou pustili, alespoň do toho, co bylo. V tu chvíli vstoupil se na scéně objevili Samuel Moore a Jacob Roller starší. Muži byli na lovu a náhodou procházeli kolem srubu, když si všimli pušek opřených o futra domu. Američané Torye zajali a Roller je chtěl na trámu hned oběsit. Lidštější Moore ho přesvědčil, aby toho nechal, a pak je odvedli Bedfordu. Dvakrát tedy oba nešťastníci unikli smrtce zpod kosy, ale jak to s nimi dopadlo v zajetí není známo.

Muži kapitána Blaira na cestě domů procházeli územím Pleasant Valley neboli horním koncem Tuckahoe. Cestou zajali ve svém domě royalistu Johna Hesse. Američané ho odvedli do lesa, tam ohnuli mladou hikoru, připevnili muži na krk oprátku a stromek pustili. Pohled na zmítající se tělo je nakonec přiměl stromek rychle podetnout. Hess se po této zkušenosti raději přidal k Američanům.

Toryové z armády kapitána Westona se domů už nevrátili a nejspíše udělali dobře. Většina z nich odešla do Fort Pittu a odtud na jih a za nimi přišly později i jejich rodiny.

Kapitán Blair se po skončení války přestěhoval do Blair’s Gap, západně od Hollidaysburgu. Díky svému neúnavnému úsilí se mu podařilo prosadit, aby jeho průsmykem vedla vozová cesta. Jeho syn John Blair byl pravděpodobně nejvýznamnějším mužem své doby v této oblasti a na jeho počest byl pojmenován jeden z nových okresů