Daniel Boone - Příběh z Kentucky - Nahkohe

Daniel Boone - Příběh z Kentucky - Paperback - 242 stránek - cena 240 Kč. - objednávky na mailu umedvedu@seznam.cz, nebo FB Boris Nahkohe Taufer

„Byl už podzim, když jsem přišel do jedné z nejodlehlejších osad v Západní Virginii. Noc jsem měl strávit v jednom ze srubů, kam mne pozvali jeho laskaví majitelé. V místnosti stal jednoduchý tkalcovský stav, na kterém ženy vyrábějí látku, ze které se šije prosté oblečení. Nábytek byl hrubě tesaný, jednoduchý a hlavně účelový. Na večeři jsem dostal nějaké drůbeží maso, slaninu, pohankový koláč, mléko a kávu, kterou jsme sladili javorovým sirupem. Když se setmělo, vytáhla paní domu tři lojové svíčky, které vložila do svícnů na trámech před krbem, nad kterým vysela puška. Nad krbem se na šňůrách sušilo množství dýni. Ten večer jsem přenocoval v horní místnosti, kam se vcházelo venkovním schodištěm.
Ráno jsem sešel k potoku, který tekl jen nedaleko a opláchl se v jeho ledové, ale křišťálově čisté vodě. Po snídani jsem se vydal v doprovodu jednoho muže na další cestu. On jel na koni, zatímco já musel po svých. Šli jsme asi dvanáct kilometrů hustým lesem, než jsme se dostali na veliký palouk, kde stála vesnice. Byla to spíše jen malá osada, kterou tvořilo dvanáct srubů, postavených ve dvou řadách s vchody situovanými do ulice. Každý srub měl vzadu menší kůlnu, chlívek nebo něco podobného. Na palouku, kde stála osada, nechali místní obyvatelé několik stromů, ale jinak stál v okolí hustý les.
Navštívil jsem starostův srub, u kterého sedělo několik horalů a jejich manželky. Lidé se věnovali čištění kukuřice a dobře se při tom bavili. Muži byli samí urostlí chlapi a ženy kypré a růžolící. Starosta mi prozradil, že vlastní dva tisíce akrů půdy, které mají i s jeho farmou hodnotu jeden tisíc dolarů. Starostův srub měl dvě malé místnosti bez oken. Když jsme povečeřeli, převážně medvědí maso, přišli nějací sousedé. Posadili jsme se všichni před krb a vyprávěli si různé příběhy, a aby nám bylo ještě veseleji kolovala mezi námi lahvinka něčeho ostřejšího.
Když jsem se ráno vzbudil, připravovaly dvě ženy snídani, zatímco tři muži seděli u krbu. Po jídle jsem svým hostitelům poděkoval za to, za to, že se o mně tak dobře postarali. Pak jsem si vzal svůj tlumok a šel dál lesem asi dvě hodiny, když jsem narazil na osamělý srub. Přeskočil jsem přes plot, protože tam nebyla žádná branka a vstoupil do otevřených dveří domu. Bylo to velmi skromně zařízené stavení, dvě postele, stůl, lavice a nějaké police. V rohu u krbu seděla žena a kouřila dýmku. Vedle ní seděla na sedátku malá holčička hrající si s kotětem. V protějším rohu seděl úctyhodně vzhlížející starý muž statné postavy. No a pak tam byla ještě mladá dívka, která sice nebyla moc krásná, ale určitě byla vzdělaná, jelikož si četla v malé knížce, která nebyla nic jiného než Nový Zákon.“

„Když na člověka přišly chmury a mrzuté myšlenky, stejně jako na konci dne pomine bouře a nastane klidný den, tak se člověku pročistí mysl, při pohledu na tuto krásnou zem. Všude vládne klid a mír a na stromech se nezachvěje ani lísteček. Jednou jsem vyšel na horský hřeben a přede mnou se objevila úchvatná krajina, na niž byla radost se podívat. Šel jsem podél Ohia, jenž se majestátně a s tichou důstojnosti valilo hranicí Kentucky. V obrovské vzdále-nosti jsem spatřil hory s ohromnými úbočími, jejíž vrcholy lemovaly mraky. Rozdělal jsem si oheň blízko sladkovodního pramene a upekl jsem si jelení ledvinu. Zasmušilé stíny noci pak zahalily krajinu a zdá se, že země lapala po dechu vznášející se vlhkosti. Byl jsem příjemně unavený, takže jsem spokojeně usnul a spal až do rozbřesku. Cestoval jsem ještě několik dní, než jsem se vrátil do základního tábora. V táboře jsem moc nepobýval a raději jsem spával v rákosovém porostu, aby mě nenašli indiáni, kteří v táboře často šmejdili. Žil jsem uprostřed hojnosti a byl jsem šťastný. Žádné lidské město by mi neposkytlo tolik potěšení, jako zdejší krajina.“