Honba na Jacoba Hareho - Nahkohe

V malém odlehlém údolí vzdáleném dva kilometry od Jack's Narrows žil známý Royalista Jacob Hare. Vlastnil rozsáhlý pozemek, o který se velmi obával, proto zůstal věrný králi s přesvědčením, že válku nejspíše vyhraje Koruna. V pamětech je líčen coby člověk prostý, brutální a v krajním případě i zbabělý. Proti Patriotům se přímo nikdy nepostavil, ale velkou měrou se měl podílet na podpoře Toryů.

Krátce před Westonovou výpravou se mladý Američan Loudenslager z horního konce Kishicoquillasu vydal na koni do Huntingdonu, aby se připojil k dobrovolníkům majora Cluggageho pro ostrahu olověných dolů v Sinking Valley. Loudenslager chtěl jenom zjistit, co taková služba obnáší a pokud mu bude vyhovovat, zůstane a koně pošle domů. Když v poklidu projížděl údolím, objevilo se na vyvýšenině asi šest indiánů v doprovodu jednoho bělocha. Tři z nich, včetně bělocha, na něj vystřelili. Tři broky a kulka se mu zaryly do stehna a jedna střela mu prosvištěla kolem ucha. Jeden brok pak zasáhl koně, díky čemuž se zvíře splašilo a rozběhlo plným cvalem pryč. S roztříštěnou stehenní kostí a silným krvácením se chasník urputně držel koně a dojel do pevnosti Standing Stone.

Dorazil tam slabý, s velkou ztrátou krve a nebyl schopen pohybu, tak ho odnesli do srubu a starali se o něj, jak nejlépe uměli. Když podal svědectví o svém přepadení, jeho popis bílého muže byl tak výstižný, že v něm někteří lidé bezpečně poznali Hareho. Loudenslagerovi se nakonec buď kvůli nedostatku dobré lékařské péče či zkušeného chirurga přitížilo. Velitel ho nechal uložit do kánoe a v doprovodu několika mužů přepravit do Middletownu, nejbližšího vhodného místa. Mládenec však po několika kilometrech plavby zemřel.

Když rangeři kapitána Blaira z Path Valley přešli na druhý břeh Juniaty, měli už s sebou starý buben, a hlavně džbánky s whisky. V Jack's Narrows se stavili u starého Němce Petera Vandevendera (podle jména to byl spíše Holanďan, které si Američané s Němci častokrát pletli). Když Vendeveder na svém dvoře uslyšel hluk lidí a koní, vyšel na zápraží pouze v košili a fajfkou mezi rty. „Waas ter tuyfel ish ter meaning of all dish?“ optal se stařík jezdců podivnou hatmatilkou.

„Jdeme lovit Johna Westona a jeho Torye“ odpověděl jeden z nich.

„Lovit Dory, jo? No, kapitán Plaire, tak běžte lovit Chacka Hareho. Je to ten nejlepší Dory v Bennsylvánii. Říkal Weshtonovi, že by chtěl půl družina, která by mu pomohla, až přijde Inchins (Angličané).“

Hare sice nikoho neshromažďoval, neboť k tomu neměl prostředky ani vůli, nicméně družina jednomyslně souhlasila s návštěvou jeho usedlosti. Buben byl odložen a milice ujížděla tryskem k jeho domu. Na místě se rozdělila na dvě skupiny. První vtrhla do srubu, zatímco Blair s druhou četou prohledával stodolu a další hospodářské budovy. Hareho našli ve světnici a hned mu dle místního zvyku dávali na krk oprátku a provaz házeli přes trám s úmyslem ho oběsit. V poslední chvíli opět zasáhl Blair a jen s velkými obtížemi zabránil popravě. To, co následovalo posléze už bylo nad jeho síly. Jeden z mužů přistoupil k Hareovi se skalpovacím nožem, a zatímco ho dva pořízci drželi mezi sebou, on mu těsně u hlavy odřízl obě uši.  

Hare přežil, sice bez uší, ale přežil. Skupina si u Vandevendera vyzvedla buben a uháněla dál do Standing Stone. Tam muži vypověděli, co se vše podnikli a místní chasníci litovali, že Hareho nepověsili. Dohodli se tudíž, že to udělají sami. V osadě ovšem byli i nějací Toryové, kteří spřízněnou duši včas varovali. Hare již na nic nedbal, sbalil své nejcennější věci, zapřáhl koně do vozu a zmizel.

Krach Westonovy výpravy, zacházení s Harem a dvěma vězni, o kterých se psalo v předešlém příběhu, přimělo mnohé Torye k odchodu z kraje. Další žili v nejpřísnějším utajení a ti ostatní se rozhodli změnit stranu a přidat se k Američanům.

Hare byl prohlášen za zrádce a jeho majetek mu byl zkonfiskován a prodán. Když se po uzavření míru hospodář vrátil a požadoval návrat jmění na základě mírové smlouvy, protože se prohlašoval za člověka, který proti Státům nepozvedl zbraň. Jelikož proti němu neexistoval přímý důkaz, že se tak stalo, byl Kongres nucen jeho majetek vykoupit a navrátit. Hare pak na své farmě dožil ještě mnoho let. Paní Armitageová, tchyně senátora Cresswella, uvedla, že Hareho viděla, když byla ještě docela mladá a on byl už starý muž. Říká se, že ztrátu uší maskoval dlouhými vlasy. Lidé se mu přesto dál vyhýbali.