Život arapažských a dalších prérijních dětí - Nahkohe

Život arapažských a dalších prérijních dětí

Arapažské děti se rodily v rodičovském týpí, kde matkám při porodu pomáhaly ženy z nejbližšího příbuzenstva. Po narození bylo dítě otcem vykoupáno ve studené vodě a pomalováno směsí z rumělky a bizoního loje. Pupeční šňůra byla uchována a vložena do malého váčku vyšívaného korálky. Tento váček byl každým jednotlivcem pečlivě ochraňován a obyčejně byl s ním i pohřben. Nejprve byl připevněn ke kolébce a poté přišíván k oděvu. Starší dívky jej nosily na krku, zatímco chlapcům jej z počátku opatrovala matka.

Krátce po narození byly dětem propíchnuty ušní lalůčky. Tuto proceduru prováděl starší bojovník kmene při veřejné ceremonii nebo při tanci. Rodiče při této příležitosti rozdávali dary. Bylo zvykem dávat i koně. Mnoha dětem se lalůčky propichovaly při výročním Tanci slunce, což byla nejdůležitější slavnost kmene.

Arapahové užívali dva druhy kolébek, nosítka a „zavinovačky.“ První měly dřevěnou kostru, zatímco druhé tuhý kožený vak. Než byla kolébka použita, prošla očistným rituálem vykuřováním bylinami. Zároveň byly odříkávány modlitby, žádající pro dítě dlouhý a šťastný život.

První zuby, první krůčky, první slova atd. byly důvodem k oslavě spojené s hostinou, kterou pořádali rodiče. Jakmile přišel čas udělení prvního jména, sešli se k jídlu stařešinové a jeden daroval dítku své jméno. Jestliže dítě onemocnělo, muselo dostat nové jméno. To jméno měla darovat osoba s dobrým zdravím. Nová jména se dávala celý život z různých důvodů. Vyznamenání v boji, dědictvím po významném zemřelém příbuzném. První oděv byl, pokud možno ušit z kůže bizoního telete.

Děti se učily pozorováním dospělých. Naslouchaly prarodičům a stařešinům. Ti předávali vnoučatům a mladým moudrost tradic, náboženství a historie národa. Děti se věnovaly hrám, sportu, plavání a samozřejmě jízdě na koni. Při hrách často kopírovaly činnost dospělých. Holky měly malé týpí, panenky z různých materiálů atd. Kluci jistě nejčastěji ve hrách válčili a lovili. Rajtovat na koni se učilo kolikrát už od tří let. Pokud to šlo, každé dítě mělo svého koně. Běžnými a oblíbenými mazlíčky byla štěňata psů. Děti se mohly účastnit Králičího a Psího tance.

Zhruba od dvanácti let se chlapci stávali členy nějakého spolků, který se staral o jejich válečnicky, lovecký a vůbec mužný vývoj. Spolky měly své vlastní rituály a tance. Vstup do takového spolku byl vstup do světa dospělých mužů. Na severu to byl nejdříve spolek Černých ptáků a na jihu spolek Lišek. Pak to byl spolek Hvězd a v sedmnácti se vstupovalo do spolku Válečných palic. Celý život patřili muži do nějakého spolku, který mohl mít několik odnoží. Členové spolku si byli většinou nesmírně věrni.

Dívka dosažením patnáctého roku vstoupila do Bizoního týpí, což byl ženský spolek s šesti úrovněmi. Rovněž ženské spolky měly své rituály a tance.