Hlavní nabídka:
Mannahattanik
I příroda prý dokáže psát dějiny, a pakliže ano, může to být i řeka. Ta naše pramení v severoamerickém pohoří Adirondack na severu státu New York. Od pramene k moři uhání dvě stě čtyřicet kilometrů z výšky třináct set metrů nad mořem, klesne do úrodného údolí a skýtá přirozenou vodní cestu přes rozsáhlé území. Tou řekou je Cahohatatea (Řeka) či Muhhekunnetuk (Řeka tekoucí dvěma směry, nebo Vody, které nejsou nikdy klidné). Mohykáni ji říkali Mahicannittuk a dnes je známa coby Hudson.
Jednoho památného zářijového dne roku 1609 vplula proti proudu řeky malá holandská plachetnice Půlměsíc pod velením kapitána Henryho Hudsona. Proplula kolem Navesink Heights a zakotvila v dnešním newyorském přístavu. Na ty chvíle vzpomíná jeden z důstojníků Půlměsíce Robert Juet ve svém deníku: „Ve tři hodiny odpoledne jsme připluli k rozvodí tří velkých řek. Rozhodli jsme se vplout do nejsevernějšího toku v domnění, že vede do vnitrozemí. Ve vodách byli velmi velcí lososi, parmy a rejnoci.“
Tehdy se začaly psát zcela nové dějiny, nového světa a nových národů. Plavba objevujíc pro holandské království nová území a bohatství, které posléze přešlo do rukou britské monarchie, aby se nakonec stalo majetkem hegemonu Spojených států amerických.
V tomto kontextu je Půlměsíc vznešený koráb o výtlaku osmdesáti tun. Příď měl zobákovou, pomalovanou a vyřezávanou. Byl na ní zvěčněný červený lev se zlatou hřívou. Záď byla bohatá na barvy a řezbářské práce v podobě hvězd a půlměsíce. Pod tím dominoval erb Amsterodamu a monogram V.O.C. nizozemské východoindické společnosti (Vereenigde Oost-
Následujícího dne se domorodci skutečně ukázali. Holanďané jim dovolili vstoupit na palubu a obchodovat. Hudson jim ukázal i podpalubí s děly ve snaze udělat na indiány dojem. Představil jim tři mosazné tabulky s nápisy: „Cti otce svého i matku svou! Nebojuj bez příčiny! Dobrá rada urovná cestu hladkou.“ To, jakým způsobem dokázali Evropané ovládat lodě mohlo v indiánech vzbudit přesvědčení, že umí ovládat duchy dřeva k jejich službám.
Hudson posléze s doprovodem několika mužů vystoupil na břeh, kde se okamžitě shlukli indiáni. Zpívali po svém a ta pestrá parta pomalovaných postav přišla Holanďanům možná stejně podivná jako pro indiány Půlměsíc a jeho společnost. Indiáni lehce oblečení v kůži, bohatě zdobení peřím a korálky kouřili něco, co se za pár let stalo ceněnou komoditou. Vše nasvědčovalo budoucím mírovým vztahům mezi oběma národy.
Jenže průzkumník John Colman, jenž byl s posádkou pěti mužů vyslán napřed zkoumat splavnost řeky byl napaden jinými indiány a smrtelně zraněn šípem do krku. Zbylou posádku zachránila tma. V skrytu pod stromy přečkali depresivní noc i nepříjemný liják. Za rozednění se bezpečně dostali k mateřské lodi a Colmana pohřbili na krásném místečku na břehu řeky.
Jeden z misionářů moravských bratří John Heckwelder zapsal na základě vyprávění starých indiánů toto: „Poté, co se rozkřiklo, že se do vnitrozemí plaví neznámá věc, se sešli náčelníci a mudřecové k poradě. Už ledasco věděli o cizích plavidlech a podivných lidech s vlasy na obličeji. Každopádně je zdvořilé cizince uctivě přivítat. Bylo připraveno jídlo k hostině a tanci. Do práce se pustili i svatí muži s cílem zjistit význam nových úkazu. Zvědové koráb neustále sledovali a někteří ho popsali, jako ‚velký dům různých barev, plný lidí zcela jiné barvy, než mají oni. Mají zvláštní oděni a jeden z nich vypadá úplně červeně, což musí asi Manido (mocný duch).‘
Půlměsíc zakotvil a na břehu se shromáždili domorodci. Od korábu se oddělilo menší plavidlo, na kterém mezi jinými dominoval muž v červeném oděvu. Muž v červeném vystoupil na břeh v doprovodu dvou dalších. Cizinci pozdravili a indiáni jim odpověděli. Muž v červeném nechal přinést velký hock-
Brit Robert Juet plavící se na Půlměsíci v holandských službách ovšem napsal: „Dnes ráno, když jsme vpluli do řeky, jelo nám vstříc několik desítek kánoí plných mužů, žen a dětí. Měli jsme obavy ze zrady a nedovolili jsme, aby se k nám někdo z nich přiblížil. Přivezli ústřice a fazole, které jsme od nich koupili. Ve dvanáct hodin odpluli.“ K pijáckému večírku nemohlo dojít i z toho důvodu, že Hudson by těžko riskoval jít mezi indiány, poté, co pohřbil zabitého Colmana.
Nastaly krásné a teplé podzimní dny indiánského léta. Hudson vystoupil ze své kapitánské kajuty na můstek a rozhlédl se do krajiny. Slunéčko brzy rozptýlilo mlžný opar nad vodní hladinou a kapitán shledal, že okolní země je krásná. Velitel nechal zvednout kotvy a vedl koráb proti proudu poháněn jihozápadním větrem. Nechal za sebou ostrov Mannahattanik (Manhattan) a plul směrem k dnešnímu West Pointu. V Catskill byli indiáni přátelští a ochotní obchodovat. Holanďané si troufli i vystoupit na břeh. Nizozemský spisovatel De Laet inspirován Hudsonovým deníkem popisuje následující události: „Kapitán se sešel se starým mužem, který byl náčelníkem kmene. Dopluli na břeh na jedné z jejich kánoí. Tam stála bytelná chata z dubové kůry kruhového tvaru. Když jsme se přiblížili k tomu stavení, rozprostřeli před námi dvě rohože k sezení a přinesli jídlo v dobře vyrobených červených dřevěných miskách. Poslali dva muže s luky a šípy ulovit nějakou zvěřinu, a ti brzy přinesli několik holubů. Zabili tučného psa a stáhli z kůže. Jsou to velmi dobří lidé. Když shledali, že jsme na odchodu, nejspíše se domnívali, že se bojíme o své bezpečí. Na důkaz přátelství polámali své zbraně a hodili je do ohně.“
Půlměsíc pokračoval dál podél „strmých kopců“ porostlých zlatavými podzimními lesy. Strmé útesy vystřídala úrodná údolí. Jakmile Půlměsíc dosáhl k neprůplavním mělčinám, Hudson shledal, že tudy cesta do Indie nepovede.
Malíř a kronikář Diedrich Knickerbocker představil kapitána coby malého a podsaditého postaršího pána s dvojitou bradou a širokým červeným nosem, o kterém se předpokládalo, že se zabarvil neustálým kouřením dýmky. Při vydávaní rozkazů si mnul nohavicí a jeho hlas zněl zvukem plechové trumpety což působí jako dobrá představa statečného mořeplavce a bělovousého starce mezi arktickými ledovými krami. Červený nos spíše napovídal většímu požívání kořalky nežli intenzivnímu kouření. Proto možná ona historka s opilými indiány na Manhattanu.
Koráb kotvil na místě dnešního Albany. Hudson vyslal průzkumnou šalupu dál proti proudu, ale ta neobjevila nic podstatného. Půlměsíc se otočil a vydal se na zpáteční cestu. Při ústí Haverstraw Creek u Stony Pointu najel na mělčinu a v tu chvíli tam připlulo několik kánoí „horských indiánů.“ Hudson tvrdil, že zatímco někteří upoutávali pozornost jeho posádky, jedna z kánoí připlula ke kormidlu a její posádka vyšplhala nahoru do jedné z kajut.
Holandské plachetnice sedmnáctého století měly příď a zadní nadstavbu vysoko nad čárou ponoru. V zadní nadstavbě se nacházela kajuta kapitána a důstojníků. Hudsonova ubikace byla vysoká jeden a půl metrů a vybavena byla několika skříňkami, lůžkem a psacím stolem. Pod lůžkem měl truhlici s knihami a lékárničkou. Jeho vybavením byly různé měřící přístroje a poměrně cenné nádobí. Když se otevřeným oknem dostal nahoru jeden z indiánů, byl okamžitě zastřelen a nastala bitka s neznámým výsledkem. Indiáni nejspíše uprchli.
Následujícího dne napadla Půlměsíc více než stovka indiánů a vypálila na něj množství šípů. Výstřel jednoho z lodních děl a salva mušket bitvu rychle ukončil.
Půlměsíc se vrátil na moře a Hudson již tuto část země nikdy nespatřil. Nicméně pro tuto chvíli získal pro holandské království kolonii velkého potenciálu.